na Blog.cz

Pro Egypťana faraonské doby byla socha stejně živá jako opravdový živý člověk. Ať už se jednalo o zpodobnění boha, krále, nebo významné osoby, socha znamenala něco víc než připomenutí podoby. Byla skutečně tím koho sělesňovala. Proto muselo být zaznamenáno i jméno a postavení zobrazené osoby. Anonymní socha, zbavená hieroglyfického nápisu, ztrácela svou moc, zůstala neobývanou, redukována pouze na hmotu. ,,Živá" socha vyžadovala stejnou péči jako lidská bytost. Obětní formule vytesané na sochách na věky zachycují seznam pokrmů nutných k obživě.

Dokončená socha procházela obřadem ,,otvírání úst." Tímto úkonem měla socha získat schopnosti mluvit a jíst, tím vlastně jakoby ožila. Prvním předpokladem znovuzrození byla co nejvěrnější podoba zemřelého. A protože se jednalo o zachycení tváře pro věčnost sochaři si vybírali ty nejtvrdší materiály. Postavy modelovali vždy zepředu, v jednoduché pozici. Tato tendence vedla a až k typu ,,blokové sochy" nebo sochy muže zahaleného do velkého pláště, pod nímž jsou schovány končetiny, rozeznat lze jenom obličej vystupující z kvádru.

Začasů faraonů žili Egypťané den co den uprostřed symbolů svého náboženství. Bohy nacházeli v přírodě : v řece a poušti. Věřili, že slunce vychází a zapadá protože bůh slunce Re pluje ve svém člunu po obloze.Věřili, že nebeskou klenbu nad jejich hlavami nese bohyně nebes Nut, a očekávali, že bůh Anubis (Anupev) se o ně po smrti v říši mrtvých postará. Většina rodin uctívala bohy důlžité pro město kde žily. Během dlouhé historie Egypta se význam jednotlivých bohů změňoval, tak jak se měnila hlavní města.

Jedním z hlavních bohů starověkých Egypťanů byl Usirev (Osiris), bůh - král Egypta. Usirev byl zavražděn zlým bratrem Sethem, který se poté stal králem. Eset (Isis), Usireova manželka, našla mrtvolu, ale poté se jí opět zmocnil Seth. Rozřezal ji na 14 kusů a vhodil je do Nilu. Eset schromáždila všechny kusy těla, vzala na sebe podobu ptáka a pomocí křídel jim vdechla nový život.

Znovuzrozený Usirev se pak stal králem duší zesnulých.

(Anupev), bůh balzamování

zobrazovaný se šakalí hlavou,

staral se o těla mrtvých.

Bůh zobrazován sesokolí hlavou.

Byl mocným synem Esety a Usireva.

Faraon byl jeho pozemským protějškem.

(Osiris), bůh znovuzrození a věčného života,

panoval jakonejvyšší soudce mrtvých. Rozhodoval

o tom, kdo si zaslouží věčný život.

(Isis), Usirevova manželka, chránila

mrtvé v roli dokonalé manželkya matky.

Okřídlená bohyně byla často zobrazována

na rakvích.

Často zobrazována s kravskou hlavou

nebo s korunou z kravskýchrohů, byla bohyní

prosperity, plodnosti, mládí a krásy.

Když archeolog Howard Carter roku 1922 prostrčil svíčku vstupním otvorem hrobky, spatřil ,,podivná zvířata, sochy a zlato. Všude se třpytilo zlato." Tak popsal nejbohatší nález egyptských artefaktů, jaký byl kdy objeven: hrobku krále Tutanchamona. Faraonovu hrobk už před ním otevřeli zloději, ale byli pravděpodobně vyrušeni, protože většina pohřební výbavy byla sice rozházená, ale kompletní. Když do komor během Carterova výzkumu vnikl čerstvý vzduch, prastaré předměty z kůže, látek a dalších anorganických materiálů se rozpadly na prach. Tisíce předmětů obklopovali teprve devatenáctiletého faraona, aby mu zajistily přepychový život v záhrobí. V tutanchamonově výbavě bylo šest bojových vozů, 48 krabic hovězího a husího masa, postele a další nábytek, nástěné koberce pramen vlasů jeho babičky, štíty, šípy, bojové hole a stovky malých figurek, které mu měly v záhrobí nahradit služebnictvo. Socha Anupeva držela nad hrobkou stráž a měla zajistit přízeň a ochranu boha se šakalí hlavou. Zlatá skříňka vykládaná drahokamy obsahovala vonné masti. Když byla otevřena proměnily se v páchnoucí hnědou kaši. Faraonů královský trůn byl vyroben ze dřeva potaženého tenkou vrstvou zlata. Scána na opěradle představuje Tutanchamonovu manželku Anchesenamon, jak krále potírá oleji. Zlatý člun ho měl bezpečně přepravit podsvětím. Malovaná truhlice zobrazuje faraona Tutanchamona jako válečníka útočícího na Núbijce, i když je téměř jisté, že se patrně nikdy žádné bitvy nezúčastnil.

Tutanchamonův křemencový sarkofág obsahoval tři vnitřní rakve, dvě z pozlaceného dřeva a poslední čistě zlatou. Mumie měla masku z ryzího zlata, s detaily ze skl, křemene a obsidiánu.

Faraonův královský trůn

Zlatá skříňka

Tutanchamonova maska

Sarkofág

Tutanchamonova maska

Sarkofág

Socha Anupeva

Egypťané nevymysleli písmo. To se zrodilo kolem roku 3300 př. n. l. v Mezopotámii, která leží na východ od Egypta. Egyptské hieroglyfy se objevily o něco později, kolem roku 3100 př. n. l.

Egyptské písmo je založeno na obrázcích, kterým říkáme hieroglyfy. Každý z nich byl vytvořen z prvků přítomných v životě, např.: člověk, oko, kachna, pero, rákos, loď, voda, nebe, lano,... Ve Staré říši existovalo 750 různých znaků. Během staletí písaři přidávali stále nové, a za vlády Kleopatry jich bylo už 2500.

Egyptské písmo je těžké číst, protože hieroglyfy mohly znamenat nějakou věc, nebo jen zvuk. Stejný znak bylo možné použít několika způsoby. Obrázek kachny mohl například znamenat slovo ,,kachna" nebo zvuk, který patří do zvukové stavby nějakého slova, muže však být také součástí výrazu.

Aby bylo možné rozeznat, jestli je znak použitý jako slovo nebo zvuk, písaři k němu přidávali kresbu hůlky. Ta znamenala že znak kachny představuje slovo ,,kachna". Pokud tam hůlka nebyla, šlo o zvuk. Ale další potíž je, že znak kachny ve spojení s jiným znakem může změnit smysl sdělované myšlenky.

A existuje ještě jeden problém egyptského písma: píše a čte se zleva doprava, zprava doleva, ale také shora dolů nebo zdola nahoru. Při odhadování směru písma se muselo sledovat , jak jsou znaky psány.

V běžném životě, pro propočty a zápisy do knih používali písaři jednodušší písmo zvané hieratické. Hieroglyfy v něm byly nahrazeny znaky, které se psaly jednodušeji a rychleji. Mnozí písaři se učili a používali pouze písmo hieratické.

Během času se také hieratické písmo zjednodušovalo. Dalo základ pro písmo démotické. Přibližně roku 630 př. n. l., poté co se v Egyptě usídlili Řekové, písaři začali postupně opouštět znaky které dosud používali, a přešli na Řeckou abecedu. Vytvořili tak nové písmo, které vzniklo na základě řeckých a egyptských znaků: bylo to písmo koptské. Znalost koptského písma pomohla Champollionovi rozluštit hieroglyfy.

Kolem roku 400 n. l. byly chrámy uzavřeny a kněží zmizeli. Nikdo už neuměl přečíst svaté písmo Egypťanů. A bylo třeba počkat ještě patnáct století na objev rosettské desky.

Rosettská deska byla pojmenována podle přístavu Roseta v deltě Nilu, kde ji roku 1799 objevil jeden důstojník Napoleonova vojska. Na úlomku stély se nachází dekret vydaný za vlády Ptolemaia V. Text byl koncipován ve dvou jazycích, egyptském a řeckém,ale vyryt byl třikrát a pokaždé jiným písmem: hieroglyfy, písmo démotické a také řecké.

Jean-François Champollion(1790 - 1832) se v mládí naučil mnoho jazyků: latinsky, řecky, hebrejsky, arabsky a koptsky (jazyk egyptských křesťanů). Velmi ho přitahovaly záhady starého Egypta a dostal se také ke studiu rosettské desky. Díky neobyčejně rozsáhlým jazykovým znalostem se mu podařilo rozluštit dva nebo tři texty, ale stále mu chyběl klíč ke čtení hieroglyfů.

Champollion přece jen nakonec uspěl díky královské kartuši faraona Ramesse II. Tehdy pochopil, že hieroglyfy mohou být použity jako symboly i jako znaky.

Rosettská deska

Jean-François Champollion

hieroglyfy

Kočky, býci a krokodýli byli posvátní. Byli považováni za představitele bohů, někteří také žili v chrámech. Kněží jimkažd den přinášeli obětiny. Všichni staří Egypťané nosili amulety, o kterých věřili, že je chrání před zlem.

Věřilo se, že posvátná zvířata mají dobré i špatné síly bohů, které představovala. Nešťastník, který by jim uškodil, byl potrestán. Po smrti byla některá z těchto zvířat pečlivě balzamována.

Kočky které představovaly bohyni Bastet, byly uctívány vchrámu Bubasti, jenž se nacházel ve východní části delty Nilu.

Chrámi zasvědcené bohu Sobkovi byly zase plné krokodýlů, jako například Crocodilopolis ve Fajjúmu.

Bezpochyby proto, že se kolem hrobů toulalo mnoho šakalů, bylo toto zvíře spojováno s obrazem Anubise, boha balzamovačů.

Promyka mungo byla také posvátným zvířetem protože lovila hady, promyky jsou odolné proti hadímu uštknutí, proto se jim říkalo ,,faraonovy myši".

Amulety byly zhotoveny z kamene, dřeva, keramiky, skla nebo zlata. Věřilo se že přinášejí štěstí a chrání proti zlým kouzlům a nemocem. Nejčastěji měly tvar skarabea, žáby, kříže života (kříž s ouškem) nebo horova oka. Často byly vkládány mezi obinadla při balzamování mrtvého.

Anubis

Horovo oko

Bastet

Egypťané věřili, že po smrti začíná nový život. Ale aby se zesnulý stal nesmrtelným, muselo si jeho tělo zachovat vzhled, který mělo za života.

Staří Egypťané věřili, že každý člověk má duši Ba, a její neviditelný protějšek Ka. Po smrti Ba i Ka opouštějí tělo zemřelého, cestují prostorem a zase se vrací k tělesné schránce. Pokud se tělo rozkládá, Ba i Ka budou bez ustání bloudit a hledat jej a mrtvý nikdy nebude moci dosáhnout nesmrtelnosti v záhrobí.

Egypťané si uvědomovali, že pokud bylo tělo zesnulého pohřbeno v poušti, horký písek jej vysušil. Pak tělesná schránka zachovala vzhled jako za života a nerozkládala se. Umění balzamování a mumifikace spočívá v napodobení tohoto přírodního procesu za použití speciální soli, natronu, která se vyskytovala v Egyptě v hojné míře.

Balzamovač vyňal z lebky mozek pomocí háčku, který prostrčil nosem. Řezem na levé straně břicha vyňal také vnitřnosti - plíce, játra, žaludek a střeva. Každý z těchto orgánů pečlivě zabalil do lněné látky a uložil do kamenných nádobek zvaných kanopy. Srdce, které bylo považováno za součást těla, kde se soustřeďují myšlenky, bylo vyňato, nabalzamováno a vráceno zpět do hrudi. Někdy bylo nahrazeno kamenným skarabeem ve tvaru srdce.

Vysušení těla trvalo čtyřicet dní. Během této doby bylo tělo zevnitř i zevně potíráno natronem, který absorboval vlhkost tělesných tkání. Když bylo tělo vysušeno, balzamovač jej natřel vonnými oleji, kořením pryskyřicemi. Tělo i lebka byla vyplněna balíčky ze lněné látky a pilin, a nakonec uzavřen otvor na levé straně pod žebry plátkem včelího vosku. Na místo očí byli vsazeny kousky lnu, vosk a malé cibulky omalované černou barvou, Někdy také umělé oči ze skla, kamene, kosti nebo dřeva. Prsty na nohou a rukou byly často obaleny zlatými lístky.

Když byla mumie balena do plátna, mezi pruhy látky se na určitá místa na těle zesnulého vkládaly různé amulety. Obličej byl pokryt maskou, masky faraonů byly ze zlata, méně zámožní Egypťané se museli spokojit s maskami ze slepených lněných pruhů a listy papyru pokrytých sádrou.

Kanopy sloužily k uchování vnitřností zemřelého.

Ramesse II

Výjev mumifikace ze Sennendžemovy hrobky.

Tutanchamonova posmrtná maska, váží 11 kg.

Sfinga z Gízy je ze všech sfing, které se nacházejí v Egyptě největší. Je dlouhá 74 m a vysoká 21 m. Všeobecně se věří, že byla vytvořena starými Egypťany v 3. tisíciletí př. n. l, v době Staré říše za panování 4. dynastie, a to panovníkem Rachefem spolu s pyramidou. Sfinga zřejmě představuje faraona Rachefa, který jí vytvořil.

Dnes sfinze chybí nos, který jí před 600 lety poškodili náboženští fanatici.

Podle pověsti měl nápad postavit na sebe šest mastab od největší po nejmenší královský architekt Imhotep, který žil na dvoře Dšosera ve Staré říši. Kolem roku 2650 př. n. l. vznikla první pyramida. Zdvihá se do výšky 60 m nad okolní terén. Při základně je pyramida dlouhá 121 m a široká 109 m. Sejně jako tomu bylo u mastab, pohřební komora je vyhloubená v zemi, ale je kamenná.

Průřez Rachefovou pyramidou

Výstavba pyramidy představovala obrovské staveniště s tisíci dělníky, tunami kamených kvádrů a dlouhé roky práce. Cheopsova pyramida byla například budována celých 30 let!

Pyramidy se vždy stavěly na levém břehu Nilu a dost blízko řeky, aby se umožnila snažší doprava materiálu. Architekti, kněží, astronomové a geometři přesně určili místo, které měli dělníci připravit ke stavbě.

Kamenné kvádry ve spodních řadách, které musely snášet obrovskou váhu, se lámali v žulových lomech. Určitě existovaly různé techniky přípravy těchto bloků. Jedna spočívala v tom, že nejdříve dělníci vysekali zářezy v kameni, které vymezovaly velikost bloku, do nich vložili suché dřevěné klíny, které pak polévali vodou, aby naboptnaly. Kámen v tom místě praskl.

Kamenné bloky vážící až 2,5 tuny dělníci zřejmě tahali pomocí lan, postrkovali pákami, posunovali pomocí kulatiny nebo tahali na dřevěných saních. Z lomu do místa stavby se kameny dostávaly na lodích.

Pro Starou říši je typická výstavba pyramid. Toto okázalé období egyptských dějin začíná roku 2650 př. n. l.

Proč stavěli pyramidy ?
Egypťané věřili,že po smrti existuje jiný život, pokud je ovšem je tělesná schránka zachována a chráněna. První faraoni byli pochováni do hrobů, nad kterými byly vybudovány byly vybudovány památníky z nepálených cihel : mastaby.

Za III. dynastie, za vlády faraona Džosera, byla mastaba již budována z kamene a nad ní bylo vztyčeno ještě pět dalších staveb tak, že vznikla stupňovaná pyramida. Možná se tak faraonové chtěli přiblížit ke slunci. První taková pyramida, kterou vybudoval Džoser v Sakkáře, je nejstarší kmennou stavbou na světě.

Údolí Nilu nemělo žádné nerosné bohatství, ani tam nebylo možné těžit dřevo. Faraon se tedy rozhodl vytvořit armády, které by se vydaly směrem do Núbie, na jih za první peřeje (skalnatou přehradu na Nilu). Vojáci odtut přiváděli karavany oslů naložené zlatem a žulou. Na severu vstoupili do Sinajské pouště, kde bylo možné opatřit kůži a tyrkysy.

Egypt je území v poušti, kterým protéká druhá nejdelší řeka na světě Nil. Teče od jihu k severu uprostřed širokého údolí a vlévá se do Středozemního moře. Při ústí vytváří obrovskou močálovitou deltu. Každoročně se Nil vyléval z řečiště a docházelo k zaplavení polí. V říjnu se nil vracel do svého řečiště a zanechával na okolní půdě nános úrodného bahna, naplaveniny.

Búh Nilu se jmenuje Hapy. Vypadá jako muž s vystupujícím břichem a hrudí. Lidé jej uctívali a faraon mu přinášel objeti, aby povodně začaly ve správném období a byly dostatečně silné, ale ne příliš. Pokud voda nevystoupí dost vysoko úrodaje mnohem menší a hrozí že nebude stačit obilí. Pokud ovšem voda vystoupí příliž, může zničit vesnice.